Víte, jak vaši hráči přijímají informace, které jim dáváte? Teorií o příjmu informací a jejich následném zpracování existuje celá řada. Jednou ze základních je takzvaný model VAK, jehož počátky sahají již do 20. let minulého století a o jehož rozvoj se zasloužil zejména novozélandský učitel Neil Fleming po roce 1980. S modelem VAK se můžeme setkat také v učebnicích BWF Coach.
Model rozlišuje 3 typy lidí: Vizuální, Auditivní, Kinestetické.
Vizuální typ
Člověk, který preferuje vizuální učení, dokáže informace nejefektivněji přijímat prostřednictvím zraku. Takoví hráči na vás potřebují především vidět. Vidět co ukazujete a jak to ukazujete. Pokud pracujete s vizuálně zaměřeným svěřencem, vaším opravdu užitečným výukovým nástrojem bude kvalitní, mnohdy tichá, či dokonce stínově provedená ukázka konkrétní dovednosti, cvičení a podobně, při níž si hráč bude moci vše dobře prohlédnout.
Auditivní typ
Tento typ učení probíhá zejména prostřednictvím sluchu. Hráčům, kteří preferují tento způsob příjmu informací, výrazně více pomůže ústní vysvětlení toho, co budou dělat. Velmi důležitá zde bude i pečlivá volba slov ze strany trenéra, případně následná diskuze o tématu. Je možné využít i vnímání zvuku úderu (podle kterého hráči poznají, zda bylo technické provedení správné) a další zvukové prvky, které mohou přímo s průběhem hry souviset (např. dupnutí při odrazu, nebo naopak tichý došlap a podobně). Dokud tento typ hráče informaci neuslyší, nemá pro něj přílišný význam.
Kinestetický typ
Toto přijímání informací je postavené na pohybu, prožitku a praktické zkušenosti spojené s prováděním dané dovednosti. Setkáváme se zde s anglickým výrazem „learning by doing“, kdy pro hráče nejdůležitějším prvkem procesu osvojování dané dovednosti je, aby si ji sám mohl vyzkoušet a dokázal pracovat s pocitem, který při jejím provádění má (mj. třeba i s hmatovými vjemy). Tento způsob učení významným způsobem upřednostňují malé děti – do určitého věku je pro ně většinou nejsnazší a nejpřirozenější.
Vyznání lásky slovem nebo květinou?
Je důležité si uvědomit, že každý z nás automaticky používá všechny tři výše uvedené učební styly, obvykle ovšem výrazně preferuje jeden z nich. Může se stát, že i v různých situacích budou naše preference různé.
Pokud dokážeme odhadnout, jakého hráče máme v daný okamžik před sebou, respektive jaký typ učení tento člověk upřednostňuje, může nám to výrazně usnadnit vzájemnou komunikaci.
Britský odborník na mentální přípravu Ken Way na přednášce pro ČOV na podzim 2019 problematiku vysvětlil na příkladu ze života: Pokud muž dá své vizuálně nastavené partnerce najevo lásku slovy „miluji Tě“, efekt jeho vyznání nebude zdaleka tak účinný, jako kdyby jí místo slov daroval kytici růží.
Pro sportovního trenéra tak bude skvělou pomůckou, když dokáže a bude ukazovat tomu, kdo chce vidět, vysvětlovat tomu, kdo potřebuje slyšet, a dá prostor tomu, kdo touží zkoušet.
Jak učební preferenci u daného člověka rozpoznat?
Řešení je prosté. Jedním z účinných prostředků k rozpoznávání učebních preferencí je jazyk, jakým daný člověk hovoří.
Používá-li ve své řeči častěji slovesa popisující zrakové vnímání, např. viděl jsem, zahlédl jsem, podívej, koukni, … jedná se téměř jistě o preferenci vizuální. Naproti tomu pokud někdo něco zaslechl, uslyší nebo vám říká, poslyšte, trenére, jste k mým potřebám hluchý, upřednostňuje podněty auditivní. Nu, a pokud má váš svěřenec poslední dobou fantastický pocit ze hry, ale před zápasem stále bývá nervózní, bývá mu až na omdlení, a při pohledu na svoji hru na videu se mu dělá špatně, máte co do činění s typem kinestetickým.
Podstatné je, že pozorný trenér dříve nebo později odhalí, jaký způsob přijímání informací jeho hráči upřednostňují, a dokáže tomu přizpůsobit formu svých sdělení. Ať už se bude týkat rozboru hry, vysvětlení technických detailů nebo třeba předání motivace do dalšího tréninku.
Tip na závěr: Model VAK byl později rozšířen na model VARK, kde písmeno R zastupuje anglický výraz „reading“, čili čtení. Není tedy od věci, když svým svěřencům plán tréninku či klíčové výukové body napíšete na tabuli, nebo jim čas od času dáte něco přečíst.
Autor: Pavel Florián
