Komplexní pohybový řetězec
Každý badmintonový úder je výsledkem souhry poměrně velkého počtu pohybů. Celá sekvence začíná v trupu (podobně jako v bojových uměních správné dýchání a kontrakce břišních svalů slouží k získání energie pro úder), pokračuje přes ramenní kloub – paži – loket – předloktí – zápěstí až k prstům, kde prostřednictvím různých držení rakety a švihu raketou úder dostává svou výslednou podobu.
Podstatné je vědět, že v každém úderu jsou takřka vždy zapojeny všechny výše uvedené složky. Zřejmě nikdy nehrajeme jen zápěstím nebo jen rotací předloktí atd., byť jednotlivé badmintonové školy jsou různé.
Obecně postačí zapamatovat si úderový řetězec ve zjednodušené podobě rameno – loket – předloktí – vlastní úder a spolu s tím vědomí, že zdaleka nejdůležitější částí úderové sekvence je rotace předloktí (směrem ven tzv. supinace, směrem dovnitř tzv. pronace) ve spojení s uvolněním lokte. Podrobný a především velmi názorný návod, jak tyto základní dovednosti rozvíjet, nabízí špičkový dánský trenér Jakob Toft.
Držení rakety
Čistě teoreticky může pro každý jeden úder existovat specifické držení rakety. Každý střet s míčkem je totiž alespoň z malé části naprosto jedinečný. Nutnost měnit držení rakety ovšem ovlivňují nejen směr pohybu těla, rychlost soupeřova úderu, místo zásahu a směr, kterým chceme míček zahrát, ale také fyzické předpoklady jako tělesné proporce či obecná flexibilita a kloubní rozsah. Ty jsou u každého z nás naprosto individuální.
V základu nicméně rozlišujeme následující typy držení rakety: základní – palcové – rohové – plácačkové. Provedení úderu ovlivní také to, zda raketu držíme výrazněji dole, na konci držátka rakety (dlouhé držení), nebo naopak výrazněji výše (krátké držení). Více o drženích rakety najdete např. v učebnici BWF Coach Level 1 na stranách 78-83.
Naprosto nezbytným předpokladem efektivně hraných úderů je potom schopnost držet raketu uvolněně (uvolněné držení rakety pomůže uvolnit celou horní končetinu) a spolu s úderovým švihem prsty (a dlaň) stisknout a po odehrání míčku ruku a prsty opět uvolnit. Přínos je značný - větší cit pro míček, úspora fyzické energie, lepší koncentrace síly pro úderovou razanci a snazší koordinace pohybového řetězce, nezbytná pro technicky správné provedení úderů.
Vlastní provedení úderu
Každý úder můžeme rozdělit na 4 fáze. Přípravu – nápřah – úderový švih – dotažení. Zejména v německé metodice se můžeme též setkat s označením fází čísly 0 – 1 – 2 - 3. Všechny čtyři části tohoto pohybového cyklu jsou důležité, ne však všechny stejně.
Podle množství času, které hráč na provedení svého úderu má, si buď může dovolit provést všechny fáze v plném rozsahu anebo v případě, že je času málo, osekat provedení úderu jen na to nejnutnější. V celku logické je, že dvěma nejdůležitějšími fázemi úderu jsou příprava (pohyb rakety do místa, kde se úder chystám zahrát) a úderový švih (odehrání míčku). Pokud není času nazbyt, nápřah a dotažení lze omezit na úplné minimum, či je dokonce zcela eliminovat. Mimo jiné právě z tohoto důvodu je důležité umět držet raketu uvolněně, při úderu vhodně upravit její držení a nakonec ji v prstech stisknout.
Tip na závěr: Najděte si na serveru YouTube.com videa, na nichž je v detailu zachyceno provedení úderů v podání špičkových hráčů, a pouštějte si je zpomaleně. Jedno zhlédnuté video denně (třeba jako to výše) za rok vydá na slušný vzdělávací materiál. Dalším krokem je nahrát na video sami sebe / své svěřence a porovnáváním s nejlepšími badmintonisty techniku svoji / svých hráčů opravovat a zdokonalovat. Postupně by se tato činnost měla stát běžnou součástí vašeho tréninku.
Auto: Pavel Florián
