Pohyblivý střed kurtu
Jak jsme již uvedli, zřejmě nejdůležitějším pohybovým prvkem v badmintonu je split-step, aktivační krok po kterém přichází rychlý start na míč. Odkud a kdy ovšem na úder startovat? Problematiku podrobně shrnuje kapitola 6 seriálu Badminton vždy IN. Důležitou informací je, že střed hřiště, odkud vyrážíme vstříc soupeřovým úderům, je pohyblivým místem, jehož poloha na kurtu se mění podle okamžité herní situace. Umístění středu, nebo spíše výchozí pozice pro start na další míček, je závislé jednak na naší schopnosti číst hru, ještě důležitější je ovšem dodržovat zásadu, že pokud soupeř hraje míček – právě v té chvíli provádím split-step. Pokud to neudělám (např. pokud soupeř již hraje a já ještě „běžím“), vystavuji se nebezpečí, že soupeř zahraje klamavý úder do mého protipohybu a já míček buď bezmocně proběhnu, nebo se k němu budu dostávat jen velmi těžko. Mechanická snaha provádět split-step přesně uprostřed kurtu je tedy neefektivní.
Pomalu, nebo rychle? Hlavně ne v jednom tempu
Další důležitou složkou správně prováděného pohybu po badmintonovém kurtu je jeho rytmus. Vzhledem k množství změn směru, různých opravných kroků i reakcí na nečekané míče by bylo naivní se domnívat, že efektivní pohyb po kurtu může probíhat konstantní rychlostí. Neustálé rozbíhání se a brzdění toto zkrátka neumožňují, navíc provádět všechny pohyby v maximální rychlosti (vždyť přece chci být u míčku včas) by bylo fyzicky velmi náročné a velmi nehospodárné.
A proto ne jedno tempo, ale zrychlení a zvolnění ve správný okamžik jsou klíčem k tomu, jak se k míčku dostat co nejdřív, respektive přesně tak, jak potřebuji. Optimálním způsobem i tempem. Zrychlení přichází zpravidla ve fázi split-stepu a prvního kroku směrem k míči. Následné relativně časté zvolnění je nutné, abychom mohli tělo zkoordinovat a lépe ovládat v okamžiku odehraní úderu.
