Ideální trenér - jaký by měl být?

O tom, jakým být trenérem, najdete desítky teorií. Je zajímavé je studovat, formovat svou trenérskou vizi a způsob jejího naplňování. Níže najdete pět základních tipů do vaší každodenní práce. 

Buďte sami sebou.

Impulsivní komunikativní extrovert se jen těžko bude stylizovat do trenérského stylu přemýšlivého introverta a naopak. Sledujte trenéry v různých sportech, ovládejte různé trenérské postupy a styly, ale snažte se být především sami sebou.

Chovejte se tak, aby k vám vaši hráči měli respekt.

Máte připravené dlouhodobé tréninkové plány podle cílů vašich hráčů? Máte připravený celý tréninkový týden a každou tréninkovou jednotku? Dokážete hráči správně poradit? V pravou chvíli během zápasu ho povzbudit nebo změnit strategii? Hráč velmi dobře pozná, jaký trenér je, zda se o něj stará a jestli mu na něm záleží. A pokud chcete respekt, musíte sami umět respektovat, své hráče a jejich rodiče, ostatní hráče či trenéry.  

V komunikaci buďte otevření a upřímní.

„Jak mi to šlo, trenére?“

„Dobré to bylo.“

Tohle je typická ukázka špatné komunikace. Co bylo dobré? Pohyb? Provedení úderů? A je to ještě horší, pokud je trenér neupřímný, pokud si nemyslí, že to bylo „dobré.“

Hráč ocení upřímnost a otevřenost, samozřejmě podanou ve správné formě a ve správný čas.

„Jak mi to šlo, trenére?“

„Ten split-step jsi oproti minulému zápasu zlepšil a díky tomu jsi vyhrál. Mám z tebe radost, jen tak dál.“

Vystupujte a komunikujte pozitivně.

V sinusoidě života máme každý občas horší den. Ale než vezmete za kliku od haly, nechte své starosti za sebou na chodbě. A do haly vstupte s radostí a pozitivní náladou. Není třeba se po hale pohybovat s permanentním úsměvem, ale pozitivní řeč těla a povzbudivá slova zlepší atmosféru na tréninku. A když se hráči nedaří během zápasu, není to důvod k rozhazování rukama nebo dokonce křiku. 

Mějte z trénování radost.  

Velmi důležité! Se spokojeností svých hráčů začínejte vždy u sebe. Spokojený a připravený trenér vymyslí kvalitní tréninkovou jednotku, během které přistupuje ke svým hráčům pozitivně a odborně – a spokojení hráči mu vloženou energii vrátí.  

Zajímavost na závěr: Každý trenér by měl mít svou osobní vizi. Jaká je ta vaše? Jak chcete, aby vaši svěřenci hráli? Jak ji naplňujete v přípravě? Jak vás hráči vnímají? Máte od nich pravidelnou zpětnou vazbu? Jak byste popsali svůj trenérský styl, jaké jsou vaše silné a slabé stránky?

 

 

 Autor: Josef Rubáš