Selžeme-li v plánování, je to jako bychom dopředu plánovali selhání své práce. To se dočteme nejen v příručce BWF Coach Level 1. Je realita vážně až tak tvrdá? Pojďme se v krátkosti podívat na tuto problematiku.
Proč (ne)plánovat
Začněme tentokrát z opačné strany a uveďme si na úvod pár argumentů, proč někteří plánování mohou považovat za zbytečné:
- Plánování vyžaduje čas
- Plán a realita se kvůli řadě faktorů mohou lišit
Co se časové náročnosti plánování týče, je to podobné jako s přípravou učebních plánů ve škole. Zpočátku učiteli trvají přípravy hodiny a hodiny, postupně se však jednotlivé kroky zautomatizují, učitel své žáky začíná znát lépe, a tak již přesně ví, kolik toho za hodinu stihnou a jaký přístup ve výuce může zvolit. Díky tomu se čas strávený přípravou výrazně zkrátí. A stejně jako ve škole se učivo v jednotlivých ročnících opakuje, trenér může například s mladšími hráči nebo pro různé typy tréninku navázat na své předchozí přípravy – a ideálně je ještě vylepšit.
Další důvod, proč plánování nemáme rádi? I když je plán přípravy sebelepší, bývá velmi těžké ho dodržet. Co hráči ještě většinou zvládají překonat, je rozumná míra únavy, horší už je to ale v případě nemoci nebo dokonce zranění, a je otázkou, zda, pokud vidím, že dneska se ty děti prostě nedokáží soustředit, nebude lepší místo plánované taktiky zařadit něco jednoduššího. Dalším důležitým faktorem může být i to, že dlouhodobý progres hráčů nemusí být tak rychlý, jak jsme si při tvorbě plánu původně mysleli, a naplánovaný trénink hráči zkrátka v daný okamžik nezvládnou (ať už po stránce dovednostní či kondiční).
